Člověk v životě prohraje až ve chvíli, kdy se vzdá


Paní Ivo, jak dlouho jste na vozíčku? A z jaké příčiny? 

Na vozíku jsem od narození, protože jsem se narodila s rozštěpem páteře. Což je vývojová anomálie v oblasti páteře a míchy. Existuje více druhů této vady. U mě to byl problém s tím, že se mi neuzavřely čtyři obratle v bederní páteři a museli mi kvůli tomu operovat páteř. Takže necítím nohy a nemůžu vůbec chodit, proto jsem na vozíku. Ale můj handicap mě nijak neomezuje a beru to velmi sportovně. 


Váš přístup je opravdu velmi optimistický, to je skvělé. Používáte elektrický, nebo mechanický vozík?

Používám aktivní mechanický vozík, se kterým jsem více pohyblivá a aktivnější.


Můžete nám popsat, jakou máte práci?

Pracuji v sociální oblasti, konkrétně ve Spolku Trend vozíčkářů Olomouc. Dělám tam různé věci, které jsou potřeba. Pro někoho může být různorodost v práci stresující, ale mě ta pestrost vyloženě baví. Potkávám se s různými lidmi a dělám rozmanité věci. 



Co si pod tím představit?

Když je potřeba, obsluhuji Zásilkovnu. Jinak děláme zakázky pro firmy, pro které třeba lepíme a skládáme obálky nebo krabičky. Často také tvoříme dekorace z papírových ruliček a další výrobky.


Co děláte ráda ve volném čase? 

Musím říct, že jsem hodně aktivní a společenský člověk. Dělám už 4 roky závodně atletiku – vrhám koulí a házím diskem. Zúčastňuji se i různých běžeckých závodů. Hodně ráda jezdím na výlety, a to možná někoho překvapí, chodím se koukat také na fotbal a na hokej.



Jste sportovně aktivní. To je úžasné. Jakých závodů jste se zúčastnila? 

S atletickým klubem jsem se účastnila běžeckého závodu Run Tour v délce 5 km. Dále jsem si užila T-Mobile Olympijský běh na 9 km. A také jsem si letos vyzkoušela charitativní Dobroběh a DM rodinný běh. Zajímavé je, že trasa v tomto závodě není nijak přizpůsobená vozíčkářům. Počítá se s tím, že jí budou absolvovat zdraví běžci. Je to tedy výzva a člověk se musí rozhodnou sám za sebe, jestli to zvládne. Popřípadě si vzít doprovod, pokud je trasa náročnější. Ale závody mě motivují a baví, díky nim vidím výsledky a mám se kde posouvat. Navíc na nich bývá skvělá atmosféra a podpora fandících diváků a to je úžasné. 



A co vás zajímá, pokud zrovna nezávodíte?  

Baví mě kultura, takže ráda vyrazím s přáteli na koncert. Naposledy jsem viděla hudební show Marka Ztraceného. S chutí navštívím i výstavu, divadlo nebo kino, kterých je v Olomouci víc než dost. Když jsem doma, tak si přečtu knížku, kouknu na film nebo se věnuji malování. A někdy mě můžete zahlédnout i v kavárně, protože si ráda posedím u dobré kávy.


S jakými překážkami se ve svém životě setkáváte?

Vzhledem k tomu, že pocházím z malého města a v Olomouci bydlím 6 let, mám to s čím srovnávat. Pro člověka s jakýmkoliv handicapem je život ve větším městě určitě jednodušší, protože lidi jsou tu mnohem vstřícnější a nehledí na člověka s handicapem s předsudky, nebo jak se říká: „Skrz prsty“. 


Je Olomouc z vašeho pohledu “bezbariérovým městem”? 

Určitě ano. Daleko víc míst tu je bezbariérových. Když to někde není úplně ideální, vždycky je to o komunikaci. Mně naštěstí nedělá problém se s kýmkoliv a na čemkoliv domluvit. A musím říct, že většinou se setkávám se vstřícností. Když třeba nakupuji a něco je zrovna moc vysoko, takže na to nedosáhnu, řeknu si o pomoc a někdo mi tu věc podá. Pokud jsem s něčím měla někdy problém, bylo to v místech, kde třeba nebyl úplně bezbariérový chodník. Což v některých odlehlých místech Olomouce bývá. Problém mi také dělá, když je auto zaparkované u sjezdu z chodníku a žádný další v okolí není.



Jaké zdravotní pomůcky vám usnadňují život?

Pomůcky mám dvě. Desku na vaně, na kterou se můžu snadno přesunout, a pak přenosnou desku na přesednutí do auta.


Využíváte i asistenčního psa?

Asistenčního psa zatím nemám, ale mám v plánu si ho pořídit, protože by mi mohl pomoci s různými věcmi. Navíc by to pro mě byl parťák do života a velká psychická opora.


Máte nějaké životní krédo, nebo poselství pro ostatní vozíčkáře?

Myslím, že je hodně důležité, aby měl člověk sny. Potom, když víte, co od života chcete, tak si za tím běžte. A když se vyskytnou překážky, rozhodně se nenechte odradit. Protože člověk v životě prohraje až ve chvíli, kdy se vzdá. Život za to stojí, i když sedíte. Je to pouze jiný úhel pohledu.



Děkujeme za krásný rozhovor. Přejeme paní Ivě krásný podzim a spoustu životních výher a radostí. 

Cookies
Tento e-shop a partneři potřebují Váš souhlas k využití jednotlivých dat, aby Vám mimo jiné mohli ukazovat informace týkající se Vašich zájmů. Souhlas udělíte kliknutím na políčko „Souhlasím“.